Sebeláska

Jsem nyní vyvolená,
tu šanci mám žít skvěle,
svou láskou oslovená,
vzdát se nepřítele.

Z nádoby starého kvasu, vyvěrá pramen,
k mému úžasu, moudrý jak kámen.
Čistotou stříká, mou duši odemyká.
Zasadím sémě, do čisté země,
z něj vyraší láska, ta moje kráska.

Budu ji česat, svou písničku zpívat,
už nebudu plesat a v koutě se dívat.
Já v zádech ji cítím, tu svoji krásku,
dere se na svět, houpu ji na provázku.

Tlačí mě lehce, rozvírá pupen,
vypadá křehce, spolu tu budem.
Otvírám náruč, proudí mnou vánek,
praská mi obruč, je volný můj stánek.

Vítej jarní rozpuku, závoj mlhy odkládám,
napřahuji ti ruku, lásku k nohám skládám.
Sdílím s tebou jeden kmen, piji šťávu tvoji sladkou,
zdál se mi dávno tento sen, však nápoj byl uzavřen zátkou.

Srostem spolu v sousoší, ten růst si zachováme
láska kypí z mých očí, starý list roztrháme.