Nová bohyně Iris -Mija - Síla osobnosti                                   Potomek bohyně Iris. 

Je významný to den, kdy byla dokončena. 

K tomu, aby mohla žena-bohyně vládnout láskou v praktickém životě, k tomu aby mohla vládnout vědomím, intuicí a naplňovat svůj život tvořivostí, která plyne z vědomí Otce, potřebuje umět ovládat svoji sílu, stát si za sebou a za všemi atributy silné, zdravě sebevědomé ženy. Květ na jejím těle připomíná motor, kterým si řídí svůj člun a nepřenechá řízení někomu jinému.

Je to její úkol, naučit ženy být silné ve svém středu tak, aby se dokázaly opřít o své tělo jako o sloup, který nikdy ženu nezradí ani se nepodlomí. Jít si za svým niterným přikázáním, však ne egem a chtěním, ale láskou. Láskou k sobě, ani ne přeceňováním, ani ne podceňováním. Důstojnou láskou, která umí odpouštět, která nevytváří křivdy ani ponížení.

Ba naopak, vytváří sloup silné osobnosti, o který se může vždy opřít. Silné hmotné tělo, zabezpečení hmotné schránky k vnitřnímu rozvoji ducha vesmírného vědomí Otce, který je opřen a zasazen do těla ženy, matky Země.

Bohyně udržuje bdělost, tzn., že vnímá zrcadlení, neboť přes každého a každou situaci, která se děje, k nám vesmír mluví a přes situace a lidi nám posílá informace a vzkazy. Tahle bohyně umí s přehledem ovládat svou sílu moci ve svém středu, tj. na čakře solar plexus vytváří probuzené květenství s veškerou průchodností.

Učme se tedy od této bohyně vnímat svůj střed na těle, řídit si svůj život svým božstvím, svými city a svou moudrostí. Nepřenechávejte tuhle tu krásnou činnost druhým. Stůjte ženy za svým rozvojem, za svou důstojností a láskou k sobě, vždy se to vyplatí. Spějete k pokoře a pokora je i nepotlačování sebe. Nestačí, že jste hodné, charakterní, bez závisti, lakomosti, dobrosrdečné a přejete druhým. Dopřejte i sobě. Pozvěte sílu moci do svého středu a umožněte sobě tu sílu, která bude povstávat z ledu a řídit se vlastním umem a krédem. Přikládám báseň k tomuto tématu, která je součástí knížky a čeká až přijde její čas.
© Dana Skokanová

 

P1010736.JPG

Údolí moci

Co říká si o všem pravda?
Otázky jsem nitru kladla,
vše pojí se s hranici zlomu, 
zvu sílu moci do svého domu.

Vlastní moc uschovaná 
v lidském těle, v středu,
pomalu vysouvá se z ledu,
už ví, kdo na pomoc ji volá,
pravda nepřístupnost zdolá. 

Umění síly se pojí s ledem,
řídit se vlastním umem a krédem,
žít podle zásad svých citů,
otevřít dvířka všech krytů.

Měj v sobě, co pravda ti říká,
klíč v zámku a budík dál tiká,
tu odpověz na otázku v síni,
kdo lásku pro sílu zmíní? 

Jen ti, co ji dávají dále,
mohou odebírat tvou sílu stále,
pak znovu se moc navrací,
a nikam se v nitru neztrácí.

Ani v ledu ji nemusíš hledat,
a tíhu lopoty zvedat,
nic není tak dobrovolně krásné,
jako údolí moci v tvém středu spásném.

Tam dřímá má naděje,
tam vnímám úrodnost vláhy, krůpěje.
Otevřené místo, kde oheň neuhasíná,
odvaha se sílou se do výše vzpíná.

Vnímám svůj střed, ach Bože,
ústrkem jdu vpřed, cože?
S důstojností a silou krále,
postupuji svým údolím moci dále.
Je to jako by každičký můj cit,
byl protknut s dílem líp.
Z pravdivosti mír tu sílí,
čistota je závoj bílý,
pod ním v průsvitnosti jasné,
světlo ducha někdy hasne.

Ne! To nikdy v nitru nedovolím,
cestu k rozhodnutí rychle zvolím,
Pro světlo ve svém středu,
vysouvám pravdu moci z ledu.

Docenit svá práva, 
zdravý rozum dává.
Odpustit své obavy a strasti,
být šťastná za život ve své vlasti.

Odpuštění buď mi nápomocné s tímhle,
údolí moci na mě kouká zjihle.
Potřebuje uvolnit své proudy,
by dílo skrze tělo vstalo z jeho hroudy.

Svým duchem a obrazem ženy,
údolí moci podporuje pro tebe změny.
Jsou tak nutné a zdravé, 
jako tvé vlasy doposud hravé.

Vnímej sílu svého rozhodnutí,
bez sebeklamu, vzdoru, pnutí.
Dovol si vidět svůj úděl z výšky,
pohřbi své křivdy a udělej křížky.

Pokorou roste tvá moc síly,
s ní v libosti žijí silné ženy i víly,
jsi s rozumem v lásce zrozená,
Marie, Dana či Božena.

Udělej předěl a odpusť své moci, 
o které zdá se ti ve dne i v noci.
Čeká na tebe s láskou a dýchá tvůj svět,
tak řekni tvé moci,
významných několik vět.

Ano, přijímám vše, 
co život přinesl a vzal,
všechny křivdy a viny, 
co mým myšlením psal.

Přivlastnila jsem si tyto odpory a činy,
pak v nitru chovala své lítosti a viny.
Nejsem to já, jsem čisté vědomí síly,
kterou sdílí moudré ženy a víly.
Jak lehké je přivlastnit si hoře a vinu,
pak v údolí moci cítíte zimu.

Nyní můj duch v mém údolí moci vstal,
na má dvířka všech krytů poklepal.

Jsi to ty, kdo vládne a sílí,
teď jsi s pochopením ušla v čase svou míli.
Jsem nápomocný tobě ve tvém středu,
v Údolí Moci, jejíž úrodnost povstala
z čistoty, pravdy a z ledu.

© Dana Skokanová

© ART MAWU 2014