Intuitivní arteterapie
zdravím všechny příznivce rozvíjení vnímavosti a vědomosti v mém profilu Madona Therapy po menší odmlce.
Po uveřejnění předchozího článku si procházím i já uvědomovacími procesy, zvláště také proto, že jsem zamíchala svou individualitu a své pojetí terapie do vysokoškolského vzdělávacího procesu a tuto sobotu jsem obhajovala svou závěrečnou práci na půdě vysoké školy na téma „Intuitivní tvorba, jako součást chápání sebe samých. Její přínos a poslání v arteterapii, zvláště pak při rozvoji tvořivosti a pocitové vnímavosti“.
I přesto, že obor arteterapie je psychoterapeutický obor, který využívá umění, jako je kresbu, malbu, expresivní keramiku, psané slovo, pohyb těla, zvuk a hudbu ke změně psychického stavu, možná i k léčení, málokdo se odváží propojit arteterapii s jakýmsi ještě dalším nadstandartním obsahem nás samých a to s vlastní intuicí. S jakýmsi duchovním rozměrem nás samých, s kterým jsme všichni nerozlučně spjati a každým dnem jsme intuici blíž našim pochopením sebe a vesmírných zákonů, které se učíme chápat a zabudovávat do našeho praktického žití.
V běžné arteterapii se využívá jakési exprese, uvolnění emocí, strachů, úzkostí a tím se tělo a duše uvolňuje. Využívá se kresby, rituálů, výrazového tance, řízených imaginací, dramaterapie, tvůrčího psaní a následně se kreslí, zachycuje tyto stavy, či pocity, hovoří se o nich, hledají se souvislosti a nebo také ne. Arteterapie v podstatě umožňuje kontakt se svým prožíváním, ale stále počítá s tím, že lidé se blokují, neumí prožívat emoce a tudíž vznikají obory, které napomáhají uvolnění, zachycení exprese a zviditelňují to, co prožíváme.
Já jsem si vytvořila takový trošku další krok, svůj pohled na arteterapii, skrze své vnímání. Nazvala jsem si svůj princip jako intuitivní arteterapii a připadá mi, že nechává klasickou expresi a výraz za sebou, neboť si myslím, že tím, když upřednostňujeme jakousi katarzi a stále děláme chyby v prožitcích a neblaze prožíváme, blokujeme tak své tělo negativními emocemi a pak jej potřebujeme uvolňovat.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že od doby, kdy sleduji své prožitky na jednotlivých čakrách dle Ivany Adamcové, jen vlastním uvědoměním a opravou a také vnitřní kázni se mi tělo samo uvolní a nepotřebuji k tomu rituály a techniky za účelem uvolňování bloků. I kdybych cvičila sebevíc, a jakožto jsem si těmito zkušenostmi prošla a procházím, se mi z ničeho nic zablokuje krční páteř, nebo mě začnou bolet kříže. Tyto stavy jsou jen zprávy o tom, abychom hledaly, co děláme špatně, abychom si rozpomenuly na našeho ducha, který se chce prodrat do našeho těla a rozpomenout se na sebe, ale to umožňuje jen pochopení žité pokory.
Co je to vlastně žitá pokora, jaký je prožitek správný? Ten který nechává čakry otevřené a jaký je prožitek nesprávný, tj, že blokuje oblast těla, pod kterou spadá. O tom si můžete naposlouchat hodiny a hodiny namluvených přednášek Ivany Adamcové. Tohle není můj úkol zde na těchto stránkách.
Můj vnitřní zájem je vám tyto informace zprostředkovat a následně propojit vaše vnímání s vědomostí a také vás inspirovat ke změně. K jakémusi posunu vývoje vašeho vědomí v čase. Naučit se vnímat sebe, umět vidět makrokosmos ve vašem mikrokosmu, který souvisí s nevytvářením negativních emocí. Pak nemusíte emoce uvolňovat a odblokovávat. Vědomě prožívat tady a teď.
Velký úkol: vnímavost a vědomost propašovat do všedního života, protože v něm se právě pokora vyžaduje.
Proto intuitivní arteterapie je jako kdybychom se chtěli něco o sobě dozvědět, přijít tomu na kloub. Nevíme, co děláme špatně a přitom jsme vnitřně třeba napjatí či nešťastní. Právě vaše intuice a obracení se k ní, vám může odpovědět na tyto otázky. Hledáte odpovědi u kartářky, léčitele, lékaře a sami můžete komunikovat se sebou, sami se zříkáte svého aktivního přístupu k nalezení pravdy a nastartování vnitřního léčitele. Můžete více důvěřovat sami sobě a svým schopnostem. Jen vaše myšlení zastírá tyto schopnosti. Jako by vám ego myšlením říkalo, to ty nemáš v sobě, ale ten druhý. Není to pravda. Každý talent se musí rozvíjet a nacházet.
Rozvíjením intuice daleko více zjistíte o svých možnostech. Kontakt s vlastní intuicí umožňuje nebývalé možnosti, hlavně ty, které by vás ani ve snu nenapadly. Právě negativní emoce, jako smutek, pocit nenaplnění, myšlenkové útoky typu co si počnu, měla jsem to udělat jinak a tohle jsem měla říci jinak, teď se mi nic nechce a mám splín, vás oddělují a odvádějí od úmyslu jít do toho. Naše ego nás přezkušuje a stále nabízí právě strach, nedůvěru v sebe, lítosti zlost atd, a trénuje právě naše schopnosti říci tomu všemu, ne. Kolik potřebujeme ještě zažít špatného, abychom sami přiložili ruku k dílu a hlavně své odhodlání dělat změny a hledat souvislosti.
Snažíte se energetizovat kameny, stromy, vytvářet si závislost na dobíjení, chodit na silová místa? Však vnitřní prožitek a reakce nás dobíjí a to proto, že nás buď odděluje od našeho božství nebo propojuje. A to je princip celého žití na zemi. Nemůžeme popírat své propojení s vesmírem a tvářit se, že jej nepotřebujeme. Že potřebujeme jen rauš, emoce a kbelík barvy k uvolnění, nebo nějakou párty či druhého vedle sebe.
Existuje ještě další řešení, nereagovat a nevytvářet negativní emoce. Je to vyšší nejen dívčí škola, další třída k pochopení, ale jde to. Každé pochopení a uvědomění je nevratné a nezapadne ve vaší paměti, protože si je prožijete.
Čím je nabídka blíže nitru, ego vytahuje svá chapadla. Pro mnohé bude nuda nedělat negativní emoce, ale přece chceme klid v nitru a ten si vědomě vytváříme.
Myslím si, že silně vyvinutá rozumová stránka člověka, schopnost uplatnit svou analýzu, tedy levou hemisféru a dnešní školství tomu velmi fandí, právě vytváří toto naše odloučení od své pravé podstaty a také i od naší originality. Napřed se všechno naučíme, a teprve pak si to vyzkoušíme a poznáme. Ale k tomuto druhému kroku mnohdy ani nedojde, takže mnoho informací v paměti se neuloží déle než potřebujeme. Většina dětí v našich školách neví, čím budou, co je zajímá, na co jsou dobří, jaké mají talenty. Škola pomine, z paměti se pomalu vytrácejí vědomosti a nastává praxe hledání sebe samého. Co jsem to vlastně chtěla, tady na zemi? Mezi tím, ale už se musí pracovat a živit se, takže není čas už rozjímat o svém poslání. Čím mohu být prospěšná sobě a druhým tak, abych naplnila svou cestu? Každý má svůj úkol, své směřování a neví-li o něm, byť má výborné výsledky ve škole, je to málo. Propojit své znalosti s celkem dává jistý nadhled a i výhodu toho, že se časem člověk neztratí v manipulaci společnosti, pýše, nadměrném sebehodnocení či v nepochopení svého života.
Svou vnímavost a vědomost se učíme tím, že si ji vyzkoušíme a propojíme s celkem. Svůj prožitek a intuici rozvíjíme právě svou zkušeností, svým poznáním toho, jak se cítím teď a jak se cítím, až udělám chybu. Samozřejmě musím vědět princip, jak systém těla s duchem funguje a to je velká škoda, že tohle se na školách ještě neučí. Umíme rozpitvávat a pojmenovávat, analyzovat vše to, co již druhý shrnul. I tohle je třeba. Chápu nechceme se vzdát myšlení, té bystré dámy, která má neuvěřitelné možnosti. Pak tedy můžeme spolupracovat. Nenechat myšlení takový vliv a v praktickém životě neupřednostňovat jen jeho sílu. Tato síla myšlení mnohdy je na úkor právě pokory a intuice. A tohle je kluzká plocha, po které málokdo umí chodit bez pádů. A tohle se máme učit v dnešní době. Nenechat se ovládat svým egem a myšlením a umět bravurně vládnout dvěma dámám. Myšlení a intuici. Sami cítíme, že dnešní doba nám jde vstříc. Asi těžko bychom takto otevřeně hovořili o svých prožitcích a vědomém božství před deseti lety. Mnozí lidé umí prožívat své emoce, mají své myšlení zvládnuté a přitom ale nekomunikují se svým vesmírným vědomím. Není tohle moje cesta. Já jsem si léty na všechno přicházela, abych své poznání mohla dnes předávat dál i vám a věřte, že i mě postrkuje dál vaše zpětná vazba a také prožitky, kterými si v každodenních situacích vědomě procházím. Mějte hezké dny s vašim uvědoměním a nezapomínejte na svou intuici. Každým správným prožitkem je vám blíže.