Kniha, která mi změnila život (Mawu)

Moc přítomného okamžiku
Ticho promlouvá
Nová Země

od autora: Eckharta Tolleho

Vždy jsem si k četbě vybírala knihy, které mi pomáhaly s životem, v kterých jsem nacházela návod jak si udržet zdraví i spokojenost. Brzy jsem zjistila, že mé zdraví a psychiku ovlivňuje mé myšlení a po dlouhá léta jsem rozkrývala a analyzovala své myšlenkové pochody, ale pořád jsem jakoby přijímala skutečnost, že jsem to, čím myslím.

Po přečtení knih Eckharta Tolleho jsem se začala dívat na myšlení, jako na něco, co je moji součástí, ale nejsem to já. Poprvé v životě jsem dokázala zastavit myšlení a vnímat prostor ticha, který je osvobozující.
Nejsme to, čím myslíme. Pod myšlením je naše bytí, naše vědomí, které je v myšlení ztraceno. Jsme tak zaměstnání naší myslí, že nejsme schopni vnímat prostor, kde promlouvá Bůh.

Uvědomovací procesy mají své stupně.
Pokud si začnu v rámci mysli uvědomovat své špatné vzorce, je to fajn. Je třeba jít ještě dál, na další vývojový stupeň a oddělit se od svého myšlení, které je nám podsouváno zákonem hmoty.
Tuto hranici hlídá naše Ego. Proto lidé, kteří mají velmi silné ego, nikdy přes něj nemohou vidět jiný prostor, který je za ním.  Jsou tak zaměstnáni svými názory, svým pohledem a svoji pravdou, že jim ani nenapadne se zastavit, poodstoupit ze své mysli a připustit existenci prostoru, kde jsme si všichni rovni.

Tam je naše vědomí, naše božství, naše nad já. Komunikace se svým božstvím je možná jen s rozvíjením pokory, tj. přijetím všeho a vzdáním se všeho, bez dalších nároků.
Pokud tyto pochody jsou prožity nitrem bez jakéhokoliv očekávání a vypočítavosti, že se mi to jednou vrátí, můžete nastoupit cestu k vnitřnímu klidu, vyrovnání mysli, která nediktuje, neovládá, ale naopak spolupracuje a před pokorným jednáním rezignuje.

Události a každodenní situace nás zaměstnávají do té míry, jak se jimi necháme unést.
Do té míry, jak ovládáme či nezvládáme svoje emoce.
Proto pro každodenní spokojenost je velmi důležité nejprve rozeznat, umět si pojmenovat negativní emoce, kterými své city zaměstnáváme a pak s nimi můžeme pracovat a to jde jen a jen uvědomovacími okamžiky. Každý okamžik, který si prožiju a jsem schopna si ho uvědomit, jak jsem jej prožila, se počítá k našemu vývoji a směřování k pokoře.
To je cesta dozrávání a směřování k prožitku Boha v nitru.

Vyrostla jsem v ateistické rodině, nebyla jsem vychovávana ke křesťanské víře ani k jiné ideologii. Vše je dobré a má cesta k víře, k hledání smyslu naplnění vedla tedy přes spoustu uvědomovacíh procesů svého žití a  skrze poznání.
Každý další krok k pochopení a k pravdě jsem si musela odzkoušet v  praktickém životě a stále to dělám. Rozvoj a směřování nitra k blaženosti nelze zastavit. Je to pro něj tak samozřejmé, protože směřuje domů. Někde, kde to moc dobře zná, kde splývá se svoji podstatou, někde kde platí úplně jiné zákony, než které vnímáme v naši mysli v našem fyzickém světě.

Oba světy jsou rovnocenné, pokud jsou v rovnováze. K tomu, abychom byli zdraví, plni síly a spokojenosti je potřeba o tuto rovnováhu pečovat.
K tomu nám slouží náš život. Slouží k vývoji našeho nitra, slouží k tomu, abychom zráli, stávali se lepšími a plnějšími a pokud si nevíme rady, stačí se jen rozhodnout.
Rozhodnu-li se pro vývoj, cesta se otevírá. Rozhonu-li se ještě zůstat, zůstávám, ale i přesto jednou příjde čas, kdy se budu muset rozhodnout a pokročit dál.

Mawu