Smysly oděná

Madona smysly oděná,
citem k nitru vedená,
zná svůj příběh, znělý chór,
zná svou míru, léčí vzdor.

Vnímá, cítí, setrvává,
odpuštění přechovává,
rány hojí, celí, smývá,
nitro její odpočívá.
Dobře se jí v smyslech hoví,
senzor citu vždy napoví.
Vnímá, cítí, slyší růst,
pocit plyne z jejich úst.

Každý poryv nitra tlumí,
porozumět citem umí.
Staví mysl, rozum sdílí,
emoce se často mýlí.
Krátí jejich vliv a sílu,
touha ničí správnou míru.

Ví, kde vzdor se léčí klidem,
umí předat lásku lidem.
Pokyn světla v nitru dýchá,
neví co je zlost a pýcha.
Vládne klidem, ne silou chtění,
moudrost k duchu brzdí lpění.
Je vědoma svých hodnot žití,
příkladem je skromnost bytí.

Čistý pramen z citů vzniká,
bránu k nitru odemyká.
Madona vyvede z úzkosti,
ze zloby, žárlivosti lidských bytostí.
Jasný úsudek u pramene se rodí,
smysly k srdci ženu vodí.
Bez přetvářky a hraných rolí,
vnímá, vidí, dobrý pocit zvolí.

Povýšit se nad mysl snahy,
vnímá duchem vítr vlahý.
Vidí, chutná, slyší též,
ví kdy ego vkládá lež.
Přijme křivdu ponížení,
mysl vkládá ublížení.
Není vždy jen pravda krátká,
vztahy řeší bez pozlátka.

Madona smyslem oděná,
pro lidskou bytost sladěná.
Vnáší sílu blízkost ženy,
smyslem odezírá osud
předurčený.
V emocích se vyzná více,
vědma rozezná je spíce.
Jen ty, které v duchu
v tělu jsou ji chtivé,
nevytváří nikdy šelmy divé.

Ranní dotyk sluncem taje,
duše naše s duchem zraje.
Madona čistí řeky proud,
snahu nitra zapomnění,
závoj velí rozhrnout.

Vždy když přijde samota
a objeví se lítost nebo lakota,
co odhání nám smysl jistý,
úmysl však v nitru čistý.
S Madonou vnímám
bezelstný hlas,
který se ozývá hluboko v nás.

Nutí nás vidět a cítit tu pravou,
brunetku, ženu či dívku ti plavou.
Tu, která z přírody vzrůstá a sílí,
pravda a láska se nikdy nemýlí.
Kdo jsem a koho nosím v těle?
Vnímám, či spím?
Pozoruji své nitro bděle?
Madona vybírá
typ vnitřní tvé ženy,
co životu vstříc jde v lidském těle
příslušná k planetě Zemi.

Jsi věrná, odvážná či skromná?
Žena neústupná či svolná?
Rozdáváš něhu, umění či vlohy?
Pěstuješ radost a obyčejnost doby?
Nač vnímat každý detail a krásu,
v pokoře a jednoduchosti
najdeš svou spásu.

Přirozenost vede k vlastnímu zdroji,
co s otcem nás moudrost pojí,
smyslnost taví pouta své píle,
teď nastává pro ženy
přerodu chvíle,
kdy odmyká zámky
u komnat dívek všech dam,

Otec je v nitru, kterého znám.